od 13. března 2026 Městské divadlo Nový Bor
Miroslav Zeman / Být single: osobní zpověď
„Snad nikdy dříve nežil člověk tak rychle, nevyužíval v takovém měřítku komunikační technologie, neměl tolik sociálních kontaktů,
ale zároveň se necítil tak osaměle i uprostřed masy ostatních lidí. Zároveň se nikdy dříve tolik nesnažil z životního a pracovního kolotoče uniknout do samoty.“
JAKUB HUČÍN ČLEN SPOLEČNOSTI PRO LOGOTERAPII A EXISTENCIÁLNÍ ANALÝZU
Projekt „Být single“ začal vznikat začátkem roku 2013, kdy jsem začal dokumentovat změnu mého životního stylu, proměnu hodnot a priorit. Zásadním impulzem k zahájení projektu byla především změna bydliště a způsobu života. V projektu se snažím zachytit život učitele,
který se odstěhoval z velkého města na venkov, aby tam hledal svůj nový život a poznání.
V mladém věku jsem si užíval naplno společenského života v Ostravě, kdy jsme každý víkend chodili s kamarády na koncerty, do klubů nebo jen tak do hospody. Jezdili jsme na společné výlety a dovolené. Časem jsem ale zjistil, že mi stále více vyhovuje být sám. Byl jsem přesycen společností. Proto jsem se z Ostravy přestěhoval do Opavy a později do úplně jiného kulturního a přírodního prostředí
podhorské vesnice Heřmanovic.
Tato změna se přestěhovat do malé vesnice mi pomohla realizovat „Být single“, což pro mě znamená být v pohodě,
neřešit žádné problémy a pokud možno jim předcházet.
Chtěl jsem na vesnici realizovat mé idealistické představy poklidného života v lokalitě, daleko pryč od lidí. Po pracovním vytížení se tak pro mě stalo úžasné přijet do klidné a tiché vesničky a užívat si zde klid. Když mám potřebu komunikace s lidmi, mohu si zajít na kulečník nebo do místní hospůdky, nebo za mým sousedem, u kterého si v klidu popijeme a pohovoříme. Jsou ale okamžiky, kdy kolem mě procházejí nějací
lidé a já mám chuť se s nimi někdy zastavit na kus řeči, ale většinou si jich nevšímám a nechám je projít, abych měl svůj klid. Život na vesnici mi pomohl stát se vyrovnanějším a klidnějším, protože už vím, že mým životním posláním a naplněním se stal můj dům, zahrada a stromy, které neustále vysazuji a pečuji o ně. Zároveň jsem opravovat ve svém volném čase můj dům, jeho okolí a s největší pravděpodobností budu v tomto koníčku dlouho ještě pokračovat. Být single přináší samozřejmě i negativa, zvláště, když je člověk nemocný a potřebuje zajistit potraviny a léky,
což je zvláště na vesnici v horách složitější, ale je potřeba s tím počítat.
S rodiči, kteří zůstali v Ostravě, mne ale stále spojuje velmi silná vazba, pokud jim zdraví dovolí,
mohou přijet a strávit se mnou několik dní.
Fotografiemi se snažím zachytit sama sebe v každodenních situacích v mém přirozeném prostředí. Je to pro mě forma sebepozorování a autoreflexe. Pravdivě se snažím ilustrovat to, co prožívám, co cítím. Fotografie beru jako svůj osobní deník a zpověď. Můj život se mění,
a tak mám stále potřebu zachycovat nové události. I když jsem single, můj život není monotónní. Fotografuji tak, jak to cítím, fotografuji to, co chci zachytit, bez ohledu na to, zda bude obsah pochopen diváky. Fotografuji nejen sebe, ale snažím se dokumentovat i prostředí, kde zrovna přebývám, nebo drobnosti, ze kterých mám radost. Když se fotografuji, kladu si otázku, zda by někdo nemohl lépe zachytit jak, žiji, to co cítím. Při této představě, že mě fotografuje někdo jiný, se nemohu zbavit pocitu, že si o mně vytvoří určitou představu, která nemusí stoprocentně odrážet skutečnost života single na vesnici a snímky pak mohou být zkreslené. Také se může stát, že fotograf bude se mnou manipulovat a nutit mě do určitých nepřirozených situací a póz. Za svými fotografiemi si stojím, ale jsem si vědom, že i já mohu do jednotlivých záběrů promítat své sny a představy, ale i to vypovídá o konkrétním člověku. Při prohlížení fotografií cítím, že je to vlastně deník, který koriguje změny v mém životě. Na jeho základě vedu vnitřní dialog sám se sebou. Snažím se tím také diváky provázet prostřednictvím mého projektu životem single na vesnici a nechávám plně na jejich rozhodnutí, zda a jak přijmou mé vyprávění o uspořádání svého vnitřního světa, života,
který jsem si zvolil, který mě naplňuje, ale za který také nesu osobní odpovědnost.
Miroslav Zeman Narozen v roce 1972 v Ostravě. Vystudoval gymnázium v Ostravě-Zábřehu (1990) a bakalářské studium – obor matematické metody v ekonomii na Slezské univerzitě v Opavě (1994). V roce v roce 2018 pak ukončil magisterské studium Tvůrčí fotografie na Institutu tvůrčí fotografie.
V současné době studuje doktorské studium Tvůrčí fotografie na ITF. Od roku 1993 zaměstnán jako laborant výpočetní techniky na Ústavu fyziky FPF Slezské Univerzity a od roku 2001 jako pedagog. Od roku 1995 spolupracuje s Institutem tvůrčí fotografie v oblasti DTP a jako konzultant v oblasti výpočetní techniky, spolupracuje při organizování výstav.
V současné době se zabývá oblastmi, jako jsou hardware,
počítačové periférie, počítačové sítě, DTP a webdesign, digitální fotografie a multimédia.
2027
leden – únor: JUDr. František Diviš – fotografie
únor – duben:
květen – červen:
září – říjen:
listopad – prosinec: Petr Cizner: Radost z Francie
2026
leden – únor: Roman Hudziec – obrazy: Sametová evoluce
10. února – 10. března: Petr Germanič – fotografie: Masopust v brazilském duchu
13. března – 13. dubna: Miroslav Zeman – fotografie: / Být single: osobní zpověď
14. dubna – června: Jan Rajlich ml. – plakáty/grafika
září – listopad: 100 let divadla v Novém Boru
2025
leden – únor: Ibero-americké sklo
březen – duben: Miloš Vacík – ilustrace Kumewawa, syn džungle
květen – červen: Ibero-americké sklo
září – prosinec: Petr Hejcman – fotografie
2024
leden – Štěpán Rak – fotografie
únor – duben: Architektura a Moc – Paláce Brasílie – ČVUT Praha
květen – červen: Jan Paul – obrazy
září – říjen:
listopad – prosinec:
2023
leden – březen: Janette de la Colette – obrazy: Čas štěstí
duben – červen: Putovní výstava ZUŠ
srpen – září: František Dostál – srpen 1968
září – říjen: Miroslav Huptych – J. A. Komenský
listopad – prosinec: Štěpán Rak – fotografie
2022
leden-prosinec (na schodech) : Jiří Haidl a Josef Jirásek – fotografie
únor – březen : Stanislav Válek: výběr z tvorby
duben – květen: Eva Prokopcová – obrazy
červen – září: Stanislav Válek – obrazy
říjen – listopad: Jindřich Štreit – Kde domov můj
David Macháček – Fotobásně
listopad – prosinec – Tomáš Bambušek – obrazy
2021
duben – říjen: Fotografie Jindřich Štreit – Vztahy
září-říjen: Kostýmy a design Střední uměleckoprůmyslová škola Uherské Hradiště
listopad-prosinec: Obrazy – Jitka Němečková: Cestou k mé duši
V rámci našeho divadla pravidelně pořádáme řadu výstav. Které z výstav u nás už proběhly a na jaké se aktuálně můžete těšit?
JAN PAUL – Z NICOTY DO SVĚTLA
Vernisáž 07/05/2024 v 19h v kině v Novém Boru (současně bude zahájena i výstava v divadle)
Jan Paul, / 1956 Příbram / akad. malíř, výtvarný kritik a publicista
V Novém Boru představuje významný solitér českého umění Jan Paul výběr obrazů z posledních let. V kině vystavuje obrazy figurální, v divadle pak rozměrnější plátna „abstraktní“. Obsahem jeho obrazů je vyjádření existenciálního napětí mezi bytím a nebytím, střet fyzického a duchovního s možností transcendence. Paul vnímá v pomíjivosti hmoty ono podstatné sdělení, nadčasové světlo, které není jen stopou barvy na plátně, ale duchovní energií vyzařující z malby. Pro Jana Paula je konečnost člověka jen branou k hlubšímu poznání a naplnění poselství evangelií.
V dětství kreslil seriály, které publikoval časopis ABC. V letech 1979 – 1985 studoval na AVU v Praze v atelieru A. Paderlíka. Maloval, vytvářel objekty, instalace s použitím textu ve fotografii, a zabýval se projekty, které se týkaly otázek identity člověka. Od roku 2004 maluje prsty bez použití štětců. Kromě výtvarné tvorby (malba, grafika, sochařství, fotografie) se věnuje kurátorství výstav, výtvarné publicistice a kritice (RR, Kontexty, internet a tisk), psaní básní, hudebních textů a prózy (Deník pošetilého milence; 2006, O štěstí v umírání; 2011, Mrkací panenka, 2020). Zabývá se hudbou – zpěv, kytara, foukací harmonika. Je členem Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Žije a pracuje v Praze.